Pro oblast hydroizolací se jedná převážně o objekty s podzemními podlažími, stropy, terasy, parkoviště, mokré provozy průmyslových staveb a tak podobně a jsou pro ně typické následující hydrofyzikální expozice:

​

• namáhání vlhkostí

  - vzniká, působí-li na stavební konstrukci voda, šířící se v přilehlém pórovitém horninovém prostředí nebo ve stavebních materiálech popř. šířící se z povrchu konstrukcí působením kapilárních sil, vypařováním a kondenzací v kapilárních systémech, a to všemi směry i proti směru gravitace a přes rozhraní vrstev;

  - vzniká v důsledku poklesu povrchové teploty konstrukcí pod rosný bod;

  Poznámka:  Intenzita namáhání vlhkostí závisí především na druhu a umístění zdroje vlhkosti, pórovitosti materiálů a fyzikálních vlastností působící vody. 

​

• namáhání vodou stékající po povrchu konstrukcí

  - vzniká, působí-li na svislé či sklonité stavební konstrukce voda v kapalném skupenství, stékající vlivem gravitace po jejich povrchu, aniž by se kdekoliv v kontaktu se stavební konstrukcí hromadila a vytvářela horizontální spojitou hladinu;

  Poznámka: Podle zdroje působící vody může být hydrofyzikální namáhání zvýšeno hydrodynamickými vlivy, tlakem větru apod., např. u srážkové vody - větrem hnaného deště, nebo u provozní vody - směrovým proudem vody. K těmto okolnostem je nutno při dimenzování hydroizolačních konstrukcí přihlédnout.

​

• namáhání vodou prosakující přilehlým pórovitým prostředím

  - vzniká, působí-li na stavební konstrukce voda v kapalném skupenství, prosakující vlivem gravitace okolním pórovitým prostředím nebo částí stavební konstrukce, např. ochrannými souvrstvími povlakových hydroizolací střešních teras, podlah a obkladů v mokrých provozech apod.; v okolí hydroizolačních konstrukcí se může voda dočasně místně hromadit a působit na ně malým hydrostatickým tlakem;

​

• namáhání tlakovou vodou

  - vzniká, působí-li na stavební konstrukci voda v kapalném skupenství definovatelným hydrostatickým nebo hydrodynamickým tlakem; pod úrovní hladiny se tlak ve vodě šíří všemi směry, v pórovitých strukturách se vytváří hydraulicky spojitá hladina;
   

Na rozsáhlých stavbách je běžné, že dochází ke kombinaci jednotlivých druhů hydrofyzikálního namáhání. Provedení a umístění hydroizolačního souvrství musí zabránit v každém místě chráněných konstrukcí jakémukoliv kontaktu s vlhkostí, se stékající, případně s tlakovou podzemní vodou a ve všech průchodech jakémukoliv jejímu průniku do chráněných prostorů.

Izolace proti vodě stékající po povrchu konstrukcí nebo prosakující horninovým prostředím se navrhují zejména pro nadzemní konstrukce se sklonem nad 3°. Méně vhodné jsou pro obdobné konstrukce pod zemí, u kterých nelze vždy zaručit dokonalé odvodnění a vyloučit možnost zadržení vody na ploše hydroizolace.

​

Izolace proti vodě tlakové se navrhují pod úrovní maximální hladiny podzemní vody a nad touto hladinou do výšky minimálně 300 mm.

Na vodorovných nebo jen málo sklonitých plochách podzemních stropních konstrukcí se i při hydrofyzikálním namáhání vlhkostí navrhují izolace proti tlakové vodě.

​

Izolace proti tlakové vodě se navrhují také v případě, že je objekt zakládán v nepropustné zemině (např. jíl, jílovité hlíny apod.) a to bez zřetele na to, byla-li zjištěna hladina podzemní vody či ne. Výjimkou jsou pouze případy, kdy je zajištěno trvalé odvodnění bezprostředního okolí objektu vylučující vznik místní hladiny podzemní vody po celou dobu předpokládané životnosti objektu. V tom případě je maximální hladinou vody úroveň, na které je podzemní voda udržována odvodňovacím systémem.

O dimenzování izolace proti vodě rozhoduje intenzita předpokládaného namáhání.